Jiří Krist

Jiří Krist

předseda MAS Opavsko z.s.

Jak bude vypadat život v Moravskoslezském kraji po roce 2020? To je krásná otázka, už jako malý kluk jsem rád četl sci-fi, ale zatím jsem takovou literaturu nezkoušel psát. Ale vždycky je něco poprvé, na druhou stranu, poslední dva roky věnuji práci na vytvoření strategie Opavska pro období do roku 2020, to je také prognostika napůl s fantazií. Aby mě to bavilo, posunu si hodnocený mezník dostatečně daleko, například do roku 2040. Proč zrovna tento rok? Inu, hodnotíme letos 25 let od listopadu 1989, jsou toho plné noviny a televize, snad tedy bude zajímavé po ohlédnutí dozadu si také zavěštit, kam bychom mohli dojít za dalších 25 let.

Čím začít? Rozhlížím se po pracovně, na stěně visí mapa světa. Českou republiku na tu dálku jen tuším ve změti barev v místech na západním výběžku Euroasie. Jak se tato mapa promění za 25 let? Pro Moravskoslezský kraj vidím v roce 2040 pozitivní vývoj v tom, že se ocitne po přijetí Ukrajiny a několika dalších zemí na východě do Evropské unie blíže středu Evropy, a bude moci využít svůj průmyslový a technologický potenciál při rekonstrukci Balkánu a východní Evropy.

Základem ekonomiky Moravskoslezského kraje budou v roce 2040 progresivní inovačně-technologické firmy, které vzniknou na základě lidského a finančního kapitálu, uvolněného po ukončení těžby uhlí a výrobě surového železa v roce 2025. Zdrojem jejich prosperity bude dostatek kvalifikovaného personálu, který budou produkovat především technické university nejen v české, ale i v polské a slovenské části regionu, ale také know-how v oblasti restrukturalizace těžkého průmyslu, technologií pro ochranu životního prostředí a udržitelné dopravy.

Běžné budou „chytré věci“.

Na geopolitické změny a na restrukturalizaci regionálního hospodářství bude reagovat také strategická infrastruktura v kraji. Vysokorychlostní internet, nebo něco, co ho za 25 let kvalitativně překoná, bude samozřejmostí i v těch nejzapadlejších horských údolích, dokonce i ve vlacích Českých drah. Po stabilizaci dodávek zemního plynu z polských plynovodů, napojených na terminály v Baltském moři, klesne cena zemního plynu, což zvýší jeho využití při výrobě elektřiny jak v přestavěné paroplynové elektrárně Dětmarovice, tak ve stovkách lokálních kogeneračních zdrojů. Stejnou měrou jako zemní plyn se na výrobě elektrické energie a tepla budou podílet obnovitelné zdroje, především fotovoltaické elektrárny, bioplynové stanice a malé kotle na biomasu, s jejichž masivní podporou se začne hned po roce 2014. Stabilitu elektrické sítě zajistí přestavba nevyužité vodárenské nádrže Slezská Harta na přečerpávací elektrárnu, výstavba tlakovzdušných akumulačních elektráren v uzavřených prostorách bývalých šachet a využití elektřiny pro stlačování zemního plynu i nabíjení elektromobilů v  i individuální dopravě. Běžné budou „chytré věci“ propojené a ovládané po síti. Integrovaný dopravní systém se rozšíří i na nákladní dopravu, zvětší se počet i kapacita přestupních a nákladových terminálů. Dopravu na střední vzdálenosti do 600 km, tedy například do Berlína, Varšavy či Bělehradu, zajistí od roku 2038 zastávka středoevropské obdoby TGV v Ostravě (přes protesty rychlovlak nebude zastavovat ani v Karviné, ani v Olomouci). Projekt vysokorychlostní tratě zaštítí po pochopení nereálnosti původně prosazovaného projektu průplavu Odra-Dunaj i prezident České republiky…

Rozhodující bude spíše než objem prostředků efektivita našeho počínání.

Ale dost technologických vizí, o budoucnosti našeho kraje budou rozhodovat především lidé. Schopnosti lidí v klíčových pozicích ve veřejné správě, ve vzdělávacích a výzkumných institucích a v ekonomice, stejně jako racionální propojení těchto lidí a institucí do spolupracujících a synergizujících sítí, rozhodují o tom, kam dojdeme v následujících 25 letech. Často se dnes hovoří o konkurenceschopnosti, a to ve vztahu ke schopnostem jedince, regionu či celých států obstát v globální konkurenci s jinými jedinci, regiony či státy. Někdy se konkurenceschopnost dává do protikladu se soudržností – „dříve Evropská unie prosazovala soudržnost, nyní hovoří spíš o konkurenceschopnosti…“. Ale to jsou přeci dvě strany téže mince – pokud má být Evropa soudržná, musí se skládat z konkurenceschopných zemí, bez slabých článků, bez černých pasažérů. A stejně to platí na úrovni jednotlivých zemí – sebelepší výsledky Prahy v žebříčku evropských metropolí neposunou příliš celou Českou republiku v hodnocení konkurenceschopnosti, kvality života či čehokoliv jiného, pokud zde budou 2-3 kraje v hodnocených parametrech fatálně zaostávat. Věřím tedy, že zvládneme v následujících letech kombinaci vlastního úsilí s podporou i pomocí z úrovně národní a unijní tak, abychom dostali Moravskoslezský kraj mezi vyspělé evropské regiony, a to ve všech oblastech – sociální, environmentální i ekonomické. Rozhodující přitom bude spíše než objem prostředků efektivita našeho počínání, čili zda budeme schopni správně realizovat správné věci. Boule na dálnici či spadlý most neznamenají jen lidské či materiální ztráty, ale také rozčarování nad tím, že neděláme věci správně, ztrátu víry v naši schopnost se situací v kraji něco pozitivního udělat – mladí si pak mohou sbalit kufry do Prahy či ještě někam dál, ti starší se uchýlit do vnitřní emigrace bytů a chat…

Už teď se ostrůvky pozitivní deviace propojují.

Jsem ale bytostný optimista, takže věřím, že jdeme po dobré cestě. Už teď se ostrůvky pozitivní deviace propojují, takže při troše štěstí můžete projet Moravskoslezský kraj od Jablunkova po Rýmařov, aniž abyste upadli do „blbé nálady“. Tak jen houšť a větší kapky…

Jiří Krist