Jana Šilerová

Jana Šilerová

emeritní biskupka, duchovní církve československé husitské

Milí přátelé, nejsem věštkyně. Ale přesto doufám, že za pět let se našim představám nejen zasmějeme, ale že nás i potěší. Proto zpola humorně a zpola vážně se inspiruji vašimi podněty.

Perspektivy a problémy v mém „oboru“ v kontextu Moravskoslezského kraje a příležitosti do budoucna ve spolupráci s EU: Vzhledem k tomu, že jde o církev, nebo lépe sbor Páně věřících křesťanů, pak „perspektiva“ mého oboru je věčná. Vážně: Kde je člověk s důvěrou zavěšen na Boha, tam neměří svůj život a práci jen časností, ale věčností.

Když člověk plánuje, co bude dělat zítra, Bůh se směje.

V té perspektivě ostatně platí lidová moudrost, že když člověk plánuje, co bude dělat zítra, Bůh se směje… Nejsme přece vlastníky svého života ani na příští hodinu. Navíc jako odpůrkyně vizí (dle slovníku bludných představ), do nichž většina vizionářů cpe své příznivce často do tragických důsledků, mohu jen napsat, co bych si přála, o co se modlím a v co doufám.

Úbytek věřících ve všech církvích mě zas tak moc netrápí. Cesta k Bohu a důvěra Bohu přece nemusí jít jen přes církev. Je to intimní náboženský prožitek a zkušenost. Tomu, komu se Bůh takto „ozve“, nemůže církev zakázat vstup, Duch vane, kam a kudy chce. Církev má budoucnost, když nevládne (nekraluje), ale odkazuje na Boží království. Víc než lpět na zavazadlech dogmat má mít porozumění pro člověka, vstupovat bez moralizování do bezvýchodných situací člověka a pomáhat mu nalézt smysl. Nebo-li jinak znovu prožít Ducha!

„Neagitovat, ale svědčit. Nenutit, ale zvěstovat. Nestrašit, ale varovat.“ (R. Quardini) Co bylo, skončilo, začíná, co nebylo. My křesťané se budeme muset v proměně času tak jako na počátku stát hnutím, které pohne druhými. Kéž s pomocí Boží zvládneme nejen kázat, ale i ukázat.

A dotace z EU našemu regionu? Masarykovo „Nebát se a nekrást“ bych v parafrázi řekla nerozkrádat je a nebát se je investovat do tvořivých projektů budoucnosti, která čeká naši euro-americkou kulturu a civilizaci. Uvědomit si nízkou porodnost a prodloužení ne našeho věku, ale našeho stáří a všeho, co s tím souvisí. V tom bychom měli na dnešní mladé i ještě nenarozené myslet už teď víc, než se teď jeví.

Myslet na dnešní mladé znamená připravovat skrze naše stárnutí už teď i jejich stáří.

Myslet na dnešní mladé znamená připravovat skrze naše stárnutí už teď i jejich stáří. Především půjde o to podpořit ty, kteří se o své stárnoucí starají sami. Pro nezaměstnané pak připravit rekvalifikační kurzy právě do sociálních služeb. Budovat kultivovaná sociální zařízení pro ty, o něž se nemá kdo postarat. A především rozvíjet láskyplný mezigenerační dialog a uchovávání dějinné i rodové paměti lidí.

Rozvíjet iniciativy, které spojují lidi napříč spektrem generačním, náboženským i politickým: Vzpomeňte si na docela obyčejné rozmístění klavírů po městě nebo mobilních knihovniček v telefonních budkách. Sama sbírám knihy po lidech a knihy na farních zahradních bazarech jsou vždy „vyluxovány“. Jednoduché, obyčejné nápady s překvapivými důsledky. Fantazii se meze nekladou. Jistě přijdou i ostatní se svými nápady: V našem regionu v souvislosti se vzděláním bych připomněla, že řemeslo má zlaté dno… Nezapomínat na učňovské obory.

Není svět tak jednoduchý, jak se nám zdá z gauče.

Nemysleme jen regionálně. Přese všechno, co nám na Evropské unii vadí (často z neznalosti či neochoty pochopit důvody společenských rozhodnutí), buďme rádi, že při vší „národní sebestřednosti“ držíme při sobě! Když už nic, tak držme jako společná hráz proti nenávisti a terorismu radikálního Islámského státu. Není svět tak jednoduchý, jak se nám zdá z gauče. Bůh nám buď milostiv.

V Kytici K. J. Erbena najdete báseň Věštkyně. Inspirován sochou Bruncvíka, do půli těla kdysi rozbité švédskými válkami, napsal: Slyšte a pilně važte moje slova:/ S nadějí nic se nenoste,/ leč nad tím břichem vřelé srdce znova/ a pravá hlava naroste!//

P.S.: No a v roce 2020 ať se Baník prokutá k titulu a porazí katalánskou Barcu!

Jana Šilerová