Antonín Šimčík

Antonín Šimčík

ředitel Slezského zemského muzea

Nechci opakovat všechna fakta o handicapech, se kterými se musí náš region vyrovnávat. Vyberu si jen jeden, který ovšem považuji za zcela zásadní. Možná právě on je tím, který způsobuje i ty další. Hovořím o médii stále přiživovaném pocitu, že náš kraj je špatným místem pro život. Přestože je nesporné, že existuje řada problémů, je v porovnání s jinými regiony pocit frustrace větší a tento rozdíl si lze spojit právě s lacinou honbou za negativními, tedy lépe prodejnými zprávami, které bohužel nejvíce škodí přímo v regionu. A známou pravdou je, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. Nebezpečí, o němž hovořím, nelze podceňovat. Má potenciál předem udusit klíčící šance, každý pokus zvednout hlavu a rozhlédnout se kolem sebe a vybrat si z příležitostí, které jsou kolem nás. Zajisté zde nelze stručně popsat, proč jsou tyto pocity tak silné. Nicméně je zřejmé, že ke změně názoru vede cesta skrze poznání. Poznání tradičních hodnot, unikátů a specifik, historie i tradiční kultury, tajemství přírody i osudy významných osobností. Velkou příležitostí se tak může stát zprostředkování zcela nového pohledu na Moravskoslezský kraj, na české Slezsko a severní Moravu ve světle pravdivých sdělení doložených hmatatelnými důkazy.

Dědictví je energií pro budoucnost

Který z tradičních kulturních institutů, vedle škol, má potenciál přispět zásadním způsobem nejen k rozvoji vědy a výzkumu, ale, a to je dle mého soudu stejně podstatné, i ke zlepšení dobrého pocitu a radosti ze života v našem kraji, k posílení hrdosti na vlastní domovinu? Je to muzeum, velké, univerzální muzeum s bohatými sbírkami a nepřebernou paletou aktivit a interakcí.

Možná právě nastává čas, kdy je třeba zaměřit se nejen na rozvoj vzdělání v technických a přírodovědných oborech, ale věnovat stejnou pozornost i sdílení znalostí o kultuře, historii a přírodě našeho regionu. Ideálně pak v komplexním podání, při propojení přírodovědeckých a kulturněhistorických témat třeba prostřednictvím expozice lidského života v našem kraji. Reálně tak popsat skutečné příležitosti, unikáty i rizika, která naše životy zde mění nejen k horšímu, ale stále častěji k lepšímu.

Muzeum! Jaké asociace dokáže toto slovo vyvolat? Jsou pozitivní nebo naopak zaprášené a nudné? Věřím tomu, že se otevírá prostor a přichází čas, kdy smysl slova muzeum v našem regionu získá výrazně na atraktivitě.

A proč si to myslím? Jednak věřím tradicím a ověřeným hodnotám. Muzea v historii sehrávají již dvě staletí zásadní roli. Slouží nejen ke vstřícné deklaraci hrdosti regionu vůči domácím i příchozím, ale jsou i významnou platformou pro vzdělávání a vědeckou práci. Ostatně první vědeckou institucí, která v našem regionu o desetiletí předběhla univerzity, bylo nejstarší muzeum naší vlasti Slezské zemské muzeum. Podobně i jinde sehrála muzea roli pionýrů vědeckého výzkumu. K těm, které sbírky Slezského zemského muzea inspirovaly, náleží patrně i Johann Gregor Mendel, který se právě v Opavě coby student poprvé setkal s přírodními vědami a při výuce měl podobně jako jeho spolužáci možnost poznat chrám přírody prostřednictvím muzejní sbírky. Existují i další dobré příklady, například inspirace pro výrobce, kterou muzea zprostředkovávají již více než století. Nezanedbatelnou je i role významné báze poznatků v rámci vědecké infrastruktury pro přírodní i společenské vědy. V depozitářích čekají statisíce a miliony hmatatelných dokladů o přírodě a vývoji kultury na návštěvníky i objevitele.

Vedle zmíněné inspirace historií je všude kolem nás zřetelný sílící zájem o kulturní i přírodní dědictví. A není to jen tatrovácké muzeum, nebo hornický skanzen na Landeku, ale zejména k novému rozkvětu připravená Dolní oblast Vítkovice, bořící klišé fixovaná konzervativně nudnými a vůči očekávání veřejnosti arogantními areály. Jen několik let stačilo k tomu, aby rozkvetlo i Slezské zemské muzeum, s jehož sbírkami se ročně přijde seznámit na 100 000 návštěvníků. Podařilo se nám vyvinout nový systém dynamické expozice, která se v čase proměňuje a přibližuje návštěvníkům nové sbírkové předměty.

Stále však třetí největší muzeum postrádá dostatečný prostor pro prezentaci bohatých sbírek. Dynamická expozice totiž nemůže plně nahradit zoufalý nedostatek výstavních ploch. Nedalo by se proto prostřednictvím rozšíření nabídky SZM přispět k oživení regionu i k jeho zatraktivnění pro hosty z tuzemska i zahraničí? Rozšířit možnosti vzdělávání i vědecké práce? Budeme-li hledat místo, v němž se propojuje dostatek příležitostí s dobrou dostupností a výhodnou koncentrací podobných aktivit, je to jednoznačně Dolní oblast Vítkovice.

Právě s ní se mi asociují příležitosti, k jejichž posílení by mohlo muzeum, přesněji muzejní expozice, významně přispět. Tak jako se před 200 lety stala tato oblast zdrojem rozvoje a prosperity kraje, může se jím stát – a já pevně věřím, že stane, i v nové podobě. V podobě, která bude atraktivní pro místní patrioty i hosty z naší země i celého světa…

Muzea tak získávají novou roli – stát se místem setkávání skutečných lidí se skutečnou realitou

Jsem přesvědčen, že kulturní dění, muzea rozhodně nevyjímaje, může být atraktivní a napomáhat rozvoji regionu. Vedle tradičních rolí, muzea získávají nové v přímé konfrontaci s rozvojem personálních komunikačních technologií a virtualizace naší každodennosti. Před dvaceti lety se mohlo zdát, že muzea nahradí internet. Ukazuje se, že určitě nenahradí. Internet stále zřetelněji ztrácí punc důvěryhodného zdroje, zatímco muzeum se opírá o tradiční kvalitu. Je budováno na racionálním systému s tím, že jednou ze zásadních hodnot je pravdivost prezentovaných skutečností. Dalším problémem, který se valí na naši civilizaci, je komunikace bez osobního kontaktu – trend, jehož negativa dnes asi ještě ani nedokážeme odhadnout. Nicméně je zřejmé, že existuje, a asi nebude pozitivní. Like's totiž nejsou mírou přátelství – nelze jimi nahradit realitu. Muzea na rozdíl od toho jsou a mohou být i v budoucnu místy azylu, kde se lze setkat s pravými věcmi i skutečnými lidmi. Muzea tak získávají novou roli – stát se místem setkávání skutečných lidí se skutečnou realitou. Jistěže tento princip nezaujme všechny, ale mohl by přispět k výchově budoucích lídrů, kteří nám osvětlí cestu do budoucnosti.

Region českého Slezska a severní Moravy je mimořádně bohatý a rozmanitý. Nejen proto, že leží mezi Pradědem a Lysou horou, mezi Jeseníky a Beskydy, s pralesy, paradoxně i s čistým vzduchem a vodou, starými sopkami i horami zkamenělin, ale také proto, že je dodnes multikulturní. Nikdy se zde nepřestaly prolínat dějiny západu a východu, jihu a severu. A to, co zde představuje přirozené dědictví, je dnes vyhledávanou kvalitou – všestrannost, otevřenost, odvaha. Možná zde máme nový, zatím ne zcela odhalený zdroj prosperity. Místo uhlí pracovité a kreativní lidi, kteří mohou společně hledat nová řešení, pracovní příležitosti. Musí však poznat, jaké příležitosti ukrývá kraj, v němž žijí. Stále cennější příležitostí je však i prezentace bohatého dědictví návštěvníkům ze všech koutů světa. V dědictví, které máme, se tak skrývá množství energie pro budoucnost!

A právě k uvolnění této energie je třeba nová muzejní expozice v místě, kde ji může sdílet co nejvíce lidí, a to nejen místních, ale i hostů. Muzeum, které v době virtuálních realit představí náš region – Slezsko a severní Moravu, jako kraj plný skutečných unikátů, přírodních krás, kulturních fenoménů, slavných rodáků i dramatických historických událostí a tedy i příležitostí. Jako kraj, jehož obyvatelé se museli vyrovnat s tolika obtížemi a možná i proto jsou odhodlanější.

Zkusme tedy propojit třetí největší město naší země s unikátní Dolní oblastí Vítkovic s třetím největším muzeem a vybudujme platformu, která nás seznámí s tím, čím vším disponujeme kolem sebe, povzbudí a posílí dobrý pocit ze života v našem kraji.

Antonín Šimčík