Ivo Vondrák

Ivo Vondrák

rektor VŠB-TUO

Jaký si to uděláš, takový to máš… Tuhle známou skladbu skupiny Chinaski zpíval mnohatisícový dav na posledních Colours of Ostrava (já s nimi, byť se v mém případě o zpěvu moc mluvit nedalo) a já jsem si uvědomil, že i o tom je budoucnost našeho regionu. Kam se věci mají a budou ubírat, je totiž jen a jen na nás.

Kam se věci mají a budou ubírat, je jen a jen na nás

Považuji se za velkého patriota. V našem kraji jsem se narodil a žiji v něm, mám ho rád a upřímně se těším ze všeho dobrého, co se v něm daří rozvíjet. Vždy jsem se domů rád vracel z kratších či delších cest hlavně proto, že jsme region inženýrů a techniků. To je náš Genius Loci, který nás činí výjimečnými a osobitými. Máme svou historii postavenou na průmyslové výrobě, která naši generaci, generace našich rodičů a prarodičů naučila houževnatosti, vytrvalosti, ale také hledání cest, jak ovládnout přírodu a jak realizovat své představy. To je náš odrazový můstek do budoucna. Je zjevné, že znalosti a poctivá výroba jsou dvěma stranami jedné mince. Pokaždé když ji vyhodíme do vzduchu s tím, zdali padne hlava nebo orel, nemůžeme prohrát. V tom vidím naši budoucnost. V propojení tradičního průmyslu s novými technologiemi. Už nejsme jen strojaři a havíři, pomáhají nám elektronici, informatici, nanotechnologové, bioinženýři a mnoho dalších nových profesí, které vytváří současná doba a její překotný vývoj.

Opravdové centrum technické vzdělanosti nebudeme mít bez mladých, kteří v náročných přírodovědných a technických oborech uvidí budoucnost svou a regionu, ve kterém žijí.

Byl bych rád, kdyby náš region tuto výhodu dokázal přetavit do proměny v opravdové centrum technické vzdělanosti, a to nepůjde bez mladých, kteří v náročných přírodovědných a technických oborech uvidí budoucnost svou a regionu, ve kterém žijí. Není pochyb, že by nesmírně pomohlo, kdyby učitelé na základních a středních školách měli podmínky k tomu, aby tyto obory mohli učit tak, aby se jich žáci přestali bát a naopak rozvíjeli své logické myšlení a technickou tvořivost.

My si ale nevystačíme jenom s těmi, které si vychováme. Musíme oživit náš region talentovanými lidmi, kteří k nám přijedou ze zahraničí. Bylo by výborné, kdyby náš region byl dříve než v roce 2020 na něco takového připraven. Třeba tak, že nás na ulicích nepřekvapí angličtina a my, kteří jsme se zde narodili, s tím nebudeme mít žádný problém. V dnešní době, více než kdy jindy, platí ono známé “kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem”.

Nejde však jen o vzdělávání a průmysl, ať už ten tradiční nebo inovativní, ale o celý způsob, jakým tady žijeme. Já tomu říkám kultura, která je neodmyslitelnou budoucností našeho kraje. Američané říkají "work hard, play hard" – tvrdě pracuj a pak se tak i bav. Je úžasné sledovat, jak se tyto věci i u nás mění k lepšímu. Ožívají zapomenutá a osiřelá místa. Dolní oblast Vítkovic se stala kulturním centrem a její vliv na vzdělávání našich nejmenších je fenoménem, který musíme dále rozvíjet.

Mezi rozvojem regionu a univerzit nelze jinak než vložit rovnítko.

Klíčovou úlohu v tom všem sehrávají i naše univerzity. Ty se kromě vzdělávání, vědy a výzkumu staly součástí svého regionu se vším všudy a mezi jeho rozvojem a rozvojem univerzit nelze jinak než vložit rovnítko: náš region bude úspěšný jen tehdy, když budou úspěšné jeho univerzity a naopak. To je velká výzva nejen do roku 2020, ale napořád. Vzdělaní lidé a jejich kreativita jsou nutným předpokladem pro to, dělat náš region stále lepším.

Mám velkou radost z toho, jak roste naše univerzitní městečko, jak se rozvíjí věda a výzkum. Nesmírně mě potěšilo, když za mnou v rámci letošní školy satelitního sytému Galileo, který u nás pořádala Evropská kosmická agentura, přišel její zástupce a řekl mi: "Pane rektore, máte úžasnou univerzitu". Právě z takových střípků, kterými se zviditelňujeme, můžeme vytvořit pestrobarevnou mozaiku prezentující takový obraz našeho regionu, ve kterém stojí zato pracovat a hlavně žít.

Jaká je tedy moje Vize 2020? Je to jednodušší, než by se na první pohled mohlo zdát. Využijme našich šancí a našeho genetického kódu utvářeného staletími tradiční průmyslové výroby. Pootevřeme dveře novým oborům a pozvěme do našeho "regionu razoviteho" ty, kteří mají zájem rozvíjet nové oblasti našeho života, kulturu a noblesu, která naší společnosti tolik chybí. Jaké si to uděláme, takové to budeme mít.

Ivo Vondrák